Labyrint
Labyrint je zpravidla obrazec, vytvořený ze zalomených přímek
anebo soustředných křivek, které velikými oklikami vedou do středu
mnohobokého anebo kruhového obrazce, majícího průměr několik metrů.
Takové obrazce nalézáme v podlaze různých kostelů v Itálii a hlavně
v katedrálách ve Francii (Chartres). Labyrinty nahrazovaly pouť do
Jeruzaléma, když ji nemohl kajícník z objektivních důvodů vykonat.
Dnes se s labyrinty můžeme setkat v centrech spirituality různých
řádů na celém světě.
Klasický labyrint typu Chartres je jedenáctiobvodový (průměr sahá od
12m 30cm do 12m 60 cm, jedenáct soustředných kruhů dohromady tvoří
cestu o délce 294 m).
Symbolika životní cesty
Na rozdíl od bludiště, kde je na výběr několik cest a křižovatky
svádí poutníka do slepých uliček, vede labyrintem do středu a zase
ven pouze jedna cesta. S tím také souvisí symbolický význam
labyrintu, životní cesty, na které sice člověk prochází
nejrůznějšími krizemi a pochybnostmi, ale především je pozván, aby
došel k poznání sebe sama a svého místa v řádu tohoto světa.
Mystičtí autoři (sv. Jan od Kříže) popisují cestu k Bohu a rozdělují
ji do tří etap: jedná se o cestu očistnou, osvětnou a sjednocující.
Labyrint může podpořit tento proces, protože chůze v něm nám
napomáhá v první fázi (do středu) se ztišit, uvolnit, očistit,
abychom se mohli soustředit k hlubšímu rozhovoru s Bohem (ve středu
labyrintu), při kterém člověk často obdrží nový pohled či pochopení
určitého problému, a pak se vydali na cestu ven a uskutečnili v síle
Ducha svatého to, co jsme pochopili a přijali.
Prstový labyrint
Pro ty, kteří chtějí meditovat v tichu v místnosti, je připraven prstový labyrint. Namísto chůze člověk prochází celou cestu pomocí prstu (ukazováčku nebo prostředníčku) nedominantní ruky (ruky, kterou nepíše) a otevírá se při tom setkání s Bohem.