(Znak premonstrátek)

Českomoravská provincie Kongregace sester premonstrátek

Náměstí Sadové 152/39, 77900 Olomouc - Svatý Kopeček
IČ: 00406422, DIČ: CZ 00406422
tel: +420 585155098 vč. faxu,
e-mail   bank.účet: 8046146001/5500

Duchovní slovo

 

Pohled na tvář Ukřižovaného zve k přemožení démonů nedůvěry, apatie a rezignace

Výsledek obrázku pro ježíš ukřižovanýPostní doba je příhodný čas k tomu, abychom doladili disonantní akordy svého křesťanského života a přijali vždy novou, radostnou a slibnou zprávu Pánovy Paschy. Církev nás svojí mateřskou moudrostí vybízí, abychom věnovali zvláštní pozornost všemu, čím by naše věřící srdce mohlo být ochlazeno či narušeno...Nedůvěra, apatie a rezignace jsou démoni, kteří rozleptávají a ochromují duši věřícího lidu.
Postní doba je příhodným časem k tomu, abychom tato i jiná pokušení demaskovali a umožnili svému srdci tepat v souladu s tím Ježíšovým. Nabízí tři slova, aby pomohla věřícímu srdci se zahřát: zastav, pohlédni a vrať se.
Zastav se trochu, zanech toho spěchu a nesmyslného shonu, který naplňuje duši hořkostí pocitu, že se nikdy nikam nedojde. Zastav, zanech této povinnosti žít uspěchaným způsobem, který rozptyluje, rozděluje a ničí čas rodiny, čas přátelství, čas dětí, čas prarodičů, čas vděčnosti.. .čas Boží.
Zastav trochu tu nutnost ukazovat se a být všemi viděn, být neustále na odiv, který znemožňuje mít na paměti hodnotu niternosti a usebranosti.
Zastav trochu ten sebevědomý pohled, prchavé a přezíravé komentování, které se rodí ze zapomenutí na jemnost, laskavost a úctu při setkání s druhými, zejména slabými, raněnými a také těmi, kdo jsou ponořeni ve hříchu a pochybení.
Zastav trochu to nutkání chtít všechno kontrolovat, všechno vědět a všechno zničit, jež se rodí ze zapomnění na vděčnost za dar života a tolika obdrženého dobra.
Zastav trochu ten ohlušující lomoz, který působí zakrnění, otupuje náš sluch a znemožňuje pamatovat na tvořivou a úrodnou moc mlčení.
Zastav trochu to šíření sterilních a neužitečných emocí, které plynou z uzavřenosti a sebelítosti, znemožňují vycházet druhým v ústrety a vzájemně sdílet těžkosti a utrpení.
Zastav prázdnotu toho, co je přechodné, pomíjivé a prchavé a bere nám kořeny, vztahy, smysl putování i vědomí, že jsme stále na cestě.
Zastav, abys pohlédl a rozjímal!
Pohleď na znamení, jež zabraňují vyhasnout lásce, oživují plamen víry a naděje; na tváře, které žijící jemnocitem a dobrotou Boha, jenž působí mezi námi.
Pohleď na tváře našich rodin, které se den za dnem neustále nasazují, s obrovským úsilím putují životem a uprostřed spousty nedostatků a nesnází nevynechají jediný pokus, aby ze svého domova činily školu lásky.
Pohleď na tváře, jež nás interpelují: na naše děti, naše mladé, kteří jsou plni budoucnosti a naděje, plni zítřků a možností a potřebují oddanost a ochranu. Živé ratolesti lásky a života, které si nepřetržitě hledají cestu mezi našimi přízemními a sobeckými kalkuly.
Pohleď na tváře našich starých, zbrázděné časem a uchovávající živou paměť našeho lidu. Tváře činorodé Boží moudrosti.
Pohleď na tváře našich nemocných a množství těch, kteří se o ně starají; tváře, které nám ve své křehkosti a služebnosti připomínají, že hodnota žádného člověka nemůže být nikdy redukována na otázku kalkulu či užitku.
Pohleď na litující tváře těch, kdo se snaží odčinit svá pochybení a přečiny, proměnit situaci svojí ubohosti i bolesti a jít dál.
Pohleď a rozjímej o tváři Ukřižované Lásky, která nepřestává z kříže rozdávat naději, podávat ruku těm, kdo se cítí křižováni a ve svém životě zakoušejí tíži selhání, rozčarování a zklamání.
Pohleď a rozjímej o konkrétní tváři Krista ukřižovaného z lásky ke všem bez výjimky. Ke všem? Ano, ke všem. Pohled na Jeho tvář je nadějným pozváním této postní doby k přemožení démonů nedůvěry, apatie a rezignace. Tato tvář nás nabádá volat: Boží království je možné!
Zastav, pohleď a vrať se. Vrať se do domu svého Otce. Vrať se beze strachu do toužebné a otevřené náruče svého Otce, který překypuje milosrdenstvím a očekává tě (srov. Ef 2,4)!
Vrať se! Beze strachu: tato doba je příhodná pro návrat domů, do domu „Otce mého i vašeho“ (srov. Jan 20,17). Je to doba určená našemu srdci, aby se nechalo pohnout. Setrvat na cestě špatnosti je pouze pramen zklamání a smutku. Pravý život je zcela jiný a naše srdce to dobře ví. Bůh neochabuje, ani neochabne v podávání ruky (srov. Misericordiae Vultus, 19).
Vrať se a beze strachu zakoušej hojivou a smírnou Boží něhu! Nech Pána, aby uzdravil rány hříchu a uskutečnil proroctví adresované našim otcům: »Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa« (Ez 36,26).
Zastav, pohleď a vrať se.
(Homilie papeže Františka na Popeleční středu, baz. sv. Sabiny, 14. února 2018)

 

Papež vyhlásil na 23. února Den modlitby a půstu za mír

„Vzhledem k trvajícím tragickým konfliktům v různých částech světa vybízím všechny věřící k účasti na zvláštním Dnu modlitby a půstu za mír v pátek 23. února prvního postního týdne. Obětujeme jej zejména za obyvatelstvo Demokratické republiky Kongo a Jižního Súdánu.
Stejně jako jindy při podobných příležitostech zvu také bratry a sestry, nekatolíky a nekřesťany, aby se přidali k této iniciativě způsobem, který budou považovat za vhodný, a tedy všichni společně. Náš nebeský otec stále naslouchá svým dětem, které k němu volají v úzkostech a bolestech, »uzdravuje ty, jimž puká srdce, a jejich rány obvazuje« (Žl 147,3). Vyslovuji tuto důraznou výzvu, abychom také my uslyšeli tento křik a každý si položil ve svém svědomí před Bohem otázku: »Co mohu učinit pro mír?«. Zajisté se můžeme modlit, ale nejenom to. Každý může konkrétně odmítat násilí, nakolik to na něm nebo na ní závisí. Vítězství dosažené násilím je totiž falešné, avšak práce pro mír prospívá všem!“
Papež František, 4.2.2018

 

Půst je projevem touhy po Bohu

Všechna náboženství, která jsou projevem hledání Boha, počítají s postem jako s prostředkem očištění, vnitřního sjednocení, projevem pokání a cesty k vnitřní svobodě. V křesťanství, které zde navázalo na starozákonní tradici, má půst ale ještě jeden velmi důležitý rozměr – z hlediska víry dokonce ten nejdůležitější. Je projevem touhy po Bohu, pokory před Bohem a ve spojení s prosebnou modlitbou i projevem lásky k druhým. Nejde tedy jen o asketický výkon, který by člověku navozoval příjemný duševní pocit nebo uspokojení z překonání sebe sama. Pro nás křesťany je půst především výrazem touhy předstoupit před Boha s vírou a oddaností, s vědomím bytostné závislosti na něm a s očekáváním jeho zásahu do života našeho nebo našich drahých. Je vyjádřením touhy po setkání s ním. Ve spojení s modlitbou nás také půst pro toto setkání disponuje. V mnišské tradici je vnímán jako jeden z důležitých prostředků dosažení čistoty srdce, tedy vnitřního spojení s Bohem v lásce.
V. Kodet, KT 7/2007

 

Seznam poutních míst v ČR, která budou nově národními kulturními památkami

 

Vykupovat čas
Obrácení spočívá v tom, že se naučíme žít pro okamžiky Božího navštívení. To nás učí pokoře. Pokorně čekat, až přijde Boží pozvání, a pak všeho nechat, s důvěrou „prodat“ všechny své zájmy, cíle a plány, a získat to jediné pole s pokladem (srov. Mt 13,44). Učí nás pokoře, abychom se nedomnívali, že můžeme budovat své velké plány. Matka Tereza z Kalkaty často říkala: „My nemůžeme dělat veliké věci. My můžeme dělat jen malé věci s velkou láskou.“
P. Jaroslav Brož

Pokora a čas
Ve střední Africe se lidem o mnoha velmi užitečných věcech (které nám – mimo jiné – šetří spoustu času!) ani nezdá, a přece mi nepřipadá, že by trpěli nedostatkem času jako my. Problém bude tedy nejspíš někde jinde…
Zřejmě v tom, jak s časem nakládáme, a pokud máme jít až ke kořenu věci, je třeba uznat, že ve skutečnosti jsme problém my sami: To, kdo jsme, kam směřujeme, oč usilujeme, čemu se bráníme. Jinými slovy: Jádro nesnáze je v tom, zda si rozumíme, zda rozumíme světu okolo nás, zda chápeme, co je v životě opravdu podstatné, a zda se podle toho všeho pak také chováme.
o. Pavel Vojtěch Kohut OCD

Dies Domini
Alexandr Solženicyn, ruský spisovatel a disident, jednou vyprávěl: „Je to už víc než půl století, ještě jsem byl dítě, kdy jsem z úst mnoha starších lidí slyšel toto vysvětlení obrovských katastrof, které postihly Rusko: „Lidé zapomněli na Boha, proto k tomu všemu došlo.“ Od té doby uplynulo přes padesát let, ale kdyby mě dnes někdo požádal, abych co nejpřesněji formuloval hlavní příčinu té ničivé revoluce, která pohltila nějakých šedesát miliónů našich lidí, nemohl bych zvolit výstižnější formulaci.“
red.

(Apoštol Božího milosrdenství, 2018)

 

 

Pavel Fischer - velvyslanec ve Francii

V roce 2007 vytvořila Česká televize portrét velvyslance České republiky ve Francii Pavla Fischera. Autorům se podařilo ukázat bohatství a hloubku jeho osobnosti.
V době před prezidentskými volbami je dobré jej shlédnout na adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/307298380070022-pavel-fischer-velvyslanec-ve-francii/

 

 

 

 

Povzbuzení pro rok 2018

Neboj se!“ říkal Bůh prorokům, „Neboj se!“ pověděl Bůh Zachariášovi v chrámu, „Neboj se!“ řekl anděl Marii, „Nebojte se!“ řekl Ježíš apoštolům, když kráčel po moři, „Nebojte se!“ řekl jim po vzkříšení.

Strach a nejistota jsou tak nemilými průvodci člověka
i v dnešním technicky rozvinutém světě
a mnohdy zle deformují životní cesty lidí.

Anglický spisovatel G. K. Chesterton kdysi napsal:
„Je velký omyl domnívat se, že když lidé přestanou věřit v Boha,
nebudou věřit v nic. Naopak. Budou věřit v cokoliv.“

Dnešní úspěch horoskopů, kartářek,
kouzelných léků, léčitelů, ale i všemocných politiků
kteří těží ze strachu lidí z budoucnosti,
svědčí o tom, že lidé jsou plni nejrůznějších obav
a hledají všemožné životní „jistoty“.

Do této situace vstupuje Bůh, který tak miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby žádný, kdo v něho uvěří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. (Jan 3, 16-17)
Dává nám jistotu:
že každý z nás máme u Boha nesmírnou cenu,
že má o nás zájem a s láskou o nás pečuje,
že nemusíme pochybovat o tom, že je s námi,
že u něj máme svůj pravý domov.
(Zpracováno podle AS -www.vira.cz)

 

 

Zaživa v hrobě zůstává ten, kdo nenávidí (M. Vlk)

Nenávist staví hřbitov civilizace
Ano, i na tyto hroby v těchto dnech myslím. Na ty, kdo v srdci chovají nenávist k druhým a jsou ochotni k násilí. Na ty, kdo mají v srdci smrt. Nenávist všeho druhu totiž plodí kulturu smrti, staví hřbitov civilizace.
Co s tím dělat? Rozvoj člověka i společnosti je možný jedině vzájemným otevřením se, vzájemnou láskou, respektem a odpouštěním.
Podle kardinála Miloslava Vlka, z knížky Slova z katedrály, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad